Novela zákona umožňuje neslyšícím a hluchoslepým osobám vybrat si způsob komunikace PDF Tisk E-mail
Napsal Jaroslav Winter   
Pondl, 27 jen 2008
Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit takový komunikační systém, který odpovídá jejich potřebám. Umožní jim to zákon č. 384/2008 Sb., který nabyl účinnosti 28. října. Vedle českého znakového jazyka a jeho dotekové (taktilní) formy určené pro hluchoslepé jmenuje zákon dalších devět komunikačních systémů, které vycházejí z českého jazyka. Jedním z nich je písemný záznam mluvené řeči v reálném čase.

Průkopníkem této formy komunikace u nás je pražská oblastní organizace České unie neslyšících, která díky podpoře Nadace Vodafone Česká republika nedávno zahájila roční projekt Simultánní přepis mluvené řeči.

Písemný záznam mluvené řeči v reálném čase mohou uvítat osoby s jakýmkoliv sluchovým postižením. Původně byl zamýšlen především pro lidi, kteří ohluchli během svého života a ovládají český jazyk. Přepis však usnadní porozumění mluvené řeči také nedoslýchavým a mohou jej využít rovněž neslyšící komunikující běžně pomocí znakového jazyka. Ti si s jeho pomocí ověří, jak se dané sdělení vyjádří v češtině. Čtení písemné podoby je mnohem spolehlivější a méně únavné než odezírání. Písemnou formou jsou oznamovány i další informace o situaci v prostředí a o průběhu diskuse, například jsou oznamovány změny mluvčích a jejich jména.

V průběhu projektu bude zajištěn simultánní přepis mluvené řeči na různých akcích pořádaných ČUN Praha, ale i dalšími organizacemi, včetně mimopražských. Přepis prováděný přepisovatelkami na počítači či notebooku se bude promítat pro neslyšící na plátno, v případě malé skupinky (například u soudu) je možné propojit notebook písaře s notebooky neslyšících.
„Zkušenosti získané v průběhu projektu by měly posloužit při vypracování projektu v rámci Evropského sociálního fondu v ČR, jehož cílem bude vytvořit podmínky pro to, aby se zajišťování simultánního přepisu mluvené řeči stalo v České republice běžnou sociální službou, kterou budou moci lidé se sluchovým postižením využívat,“ uvádí řešitel projektu Ing. Martin Novák, předseda pražské organizace České unie neslyšících. „Díky tomu by se mohly zpřístupnit různé kulturní, společenské, vzdělávací, sportovní a další akce i těm lidem s těžkým sluchovým postižením, kteří dosud byli z účasti na nich vyloučeni.“

Po několika schůzkách Klubu ohluchlých ČUN Praha a přehlídce Mluvící ruce minulou sobotu bude zajištěn přepis v nejbližší době také 8. listopadu na VI. Společenském plese neslyšících, další velkou akcí bude 14. března 2008 v Kongresovém centru Praha konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami. Podrobnější informace o projektu jsou na webových stránkách
http://prepis.cun.cz.
Počítá se s tím, že pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam bude v budoucnu provádět zvětšeným písmem na monitoru nebo na braillský řádek u notebooku. Vedle písemného záznamu mluvené řeči v reálném čase jsou dalšími komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka ještě znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma.

„Vítáme, že se poprvé objevuje definice hluchoslepých osob, i když jen pro účely zmíněného zákona,“ říká Ota Pačesová, která se podílela na formulacích týkajících se hluchoslepých osob.

Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.


„Je to posun kupředu a snad se nám konečně podaří prosadit i funkční definici, která se snaží vymezit hluchoslepou pro účely edukační intervence a diagnostiky, a která dosud uzákoněna není. Její absence v zákonech způsobuje problémy zejména v oblasti sociální a citelně ji v praxi postrádáme,“ konstatuje Ota Pačesová.


Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob mění i název původního zákona č. 155/1988 o znakové řeči. „Bylo nutné změnit jej ze dvou důvodů,“ vysvětluje Mgr. Jiří Langer, Ph.D., z Palackého univerzity v Olomouci, další ze spoluautorů zákona. „Za prvé původní název již neodpovídá novému obsahu, který jsme do zákona vložili. Například komunikace pomocí psaného slova v jakékoliv formě, na plátno, na papír, na dlani a tak dále, nemá se znakovou řečí nic společného. A devět z deseti komunikačních prostředků uvedených v zákoně je založeno právě na češtině. Za druhé samotný termín ´znaková řeč´ je zastaralý a v praxi nevyhovuje.“


„Jsme velmi rádi, že zákon explicitně uvádí právo svobodné volby komunikačního systému. Pokud by si neslyšící či hluchoslepá osoba nemohla ze zákona zvolit takový komunikační prostředek, který jí samé nejlépe vyhovuje, zákon by ztratil antidiskriminační charakter,“ uvádí Mgr. Věra Strnadová, která se velkou měrou podílela na formulacích zákona za neslyšící. „Uvedení práva svobodné volby komunikačního prostředku sníží či zcela eliminuje nebezpečí, že neslyšící či hluchoslepé osobě budou podány informace pro ni nevhodným komunikačním prostředkem. Možnost volby komunikačního prostředku zpětně povede k edukaci většinové společnosti, která získá povědomí o tom, že ne všichni neslyšící znakují a naopak, ne všichni ovládají češtinu, byť i v písemné formě.“

Úplné znění zákona, jak je zveřejnil Portál veřejné správy.

Comments

Only registered users can write comments.
Please login or register.

Powered by AkoComment!

 
< Předch.   Další >